Badminton nejen pro neslyšící

Jako prvního neslyšícího badmintonistu Vám všem představuji mého kamaráda, kterého znám snad 7 let. Je to nejen snad největší cestovatel, ale i největší mluvka :-) Rozhovor mezi námi proběhl na chatu v anglickém jazyce, proto jsem vám to celé volně přeložila do češtiny...

Ahoj! Díky moc za tvůj souhlas k rozhovoru pro naše webové stránky! Mohl bys naším čtenářům říct krátce něco o sobě?

Ahoj! Jmenuji se Jesper Sondergaard, je mi 33 let, žiji v Albertslundu blízko Copenhagenu v Dánsku. Studuji pedagogiku a kuchařinu. Jsem členem 5 klubů - jednoho slyšícího (B 70 Taastrup) a čtyř neslyšících klubů (Dánsko - Dovania, Švédsko - Hepthata, Francie - Auxerre, Belgie - Woulwe).

Wow! Tak hodně klubů! Dost často létaš, že? Jespere, jak dlouho hraješ badminton?

Jj, vím, jsem blázen :-) . Ano, dost často cestuji, loni jsem se zúčastnil celkem 11 mezinárodních turnajů a jednoho evropského šampionátu - byl jsem na Slovensku, dvakrát v Rakousku, jednou ve Švédsku, pětkrát ve Francii a dvakrát v Belgii. Ještě jsem byl také na Mistovství Evropy v Bulharsku. Badminton hraji již od svých 6 let, takže ho hraji celkem již 27 let.

Koukám, že jsi opravdu velký cestovatel!

Ano, ano, jsem vlastně slavný v Evropě, protože jezdím snad na všechny mezinárodní turnaje :-) .

Považuješ někoho ve svém osobním životě za svůj vzor?

Mým vzorem jsou určitě mí rodiče.

A tvůj sportovní vzor?

Tím je určitě korejský deblista Kim Dong-Moon (vyhrál 2 olympiády - Atlanta /1996 - mix/ a Athény /2004 - debl/ - pozn. redakce).

Proč se vlastně zajímáš o badminton?

Já si myslím, že badminton je velice zábavná hra. Baví mě hodně sportovních disciplín - plavání, házená, fotbal, tenis, badminton, volejbal, ale víc hraji právě badminton a házenou. Jenže bohužel můj dánský klub zrušil házenou z nedostatku hráčů. Proto hraji více badminton - kvůli jeho technice a zábavnosti. Upřednostňuji debly a mixy před singlama.

Zúčastnil jsi se už nějakého Mistrovství Evropy, Mistrovství světa či Deaflympiády?

V roce 1992 jsem byl poprvé členem dánského týmu, ale nejel jsem na Deaflympiádu, která se uskutečnila v roce 1993 v Bulharsku - jeli tam pouze 4 muži a já byl číslo 5. Stejný případ mě potkal i na Mistrovství Evropy v Dánsku (Copenhagen - 1994) a na Deaflympiádě v Dánsku (Copenhagen - 1997). Poprvé jsem se mezinárodního turnaje zúčastnil až na Mistrovství Evropy v Holandsku (Harlem - 1998) - získal jsem tam bronzovou medaili v dánském družstvu.

Mistrovství Evropy - Holandsko - Harlem - 1998 -> 3.místo (družstva)

Mistrovství Evropy - Švýcarsko - Basel - 2002 -> 3.místo (pánská čtyřhra)

Mistrovství světa - Bulharsko - Sofia - 2003 ->3.místo (pánská čtyřhra)

Mistrovství Evropy - Rakousko - Pressbaum - 2006 -> 4.místo (pánská čtyřhra)

Mistrovství světa - Německo - Muelheim nad Rýnem -> 4.místo (pánská čtyřhra)

Deaflympiáda - Taiwan - Taipei ->16.místo (pánská čtyřhra)

Mistrovství Evropy - Bulharsko - Sofia -> 3.místo (pánská čtyřhra)

Je vidět, že máš docela velké úspěchy. Mohl bys nám říct, který úspěch je pro tebe nejdůležitější?

Pro mě byl důležitý rok 1998, neboť jsem poprvé hrál v dánském družstvu a vyhrál medaili. I rok 1999 - vyhrál jsem tehdy dánský šampionát, kde jsem hrál v slyšícím družstvu. Ale i rok 2003 a Mistrovství světa je pro mě stejně důležité. Hráli jsme tam tehdy ve čtvrtfinále proti Holanďanům -> hráli jsme tehdy i 3.set - ten jsme vyhráli 17:15 a byla to pro nás velká radost. Hráli jsme ještě semifinále proti Rusům, ten zápas jsme prohráli a v boji o 3.místo jsme porazili Litevce. Debla jsem hrál s dalším Dánem, mým kamarádem Jannichem Andersenem.

I deaflympiádu v Taiwanu považuji za důležitý mezník mého života (to asi pro všechny zúčastněné sportovce) - tehdy to byla moje první cesta do Asie :-) .

Musím ještě říct, že miluji bulharské město Sofii, protože jsem tam byl dvakrát a vždy jsem vyhrál bronzovou medaili :-) .

:-) . Jespere, prozradíš nám nějaká svá tajná přání v osobním životě i v badmintonové kariéře?

Hmm, přemýšlím...

Přeji si, abych co nejdéle hrál badminton a vyhrával mnoho turnajů. Také bych chtěl vyhrát aspoň jednu zlatou medaili na Mistrovství Evropy, či na Mistrovství světa nebo přímo na Deaflympiádě :-) .

To si přejeme určitě všichni badmintonisté :-) . Nyní mám pro tebe jednu zábavnou otázku pro naše čtenáře - byl jsi už někdy v České republice?

Ano, ano, byl jsem v České republice. Poprvé jsem tam byl na mezinárodním turnaji v Brně, ale rok si nepamatuji (Brněnský pohár 23.9.2006 - pozn. redakce). Vzpomínám, že jsem spal sám v brněnské klubovně neslyšících :-) . V Brně jsem pobyl týden a pak jsem jel do Prahy. V Praze jsem byl ještě v roce 2006 s naší školou za sportem - vzpomínám, že jsme byli někde na severu Čech blízko hor, bohužel si nepamatuji, kde přesně (nejspíš Liberec - pozn. redakce).

Tak to jsme rádi, že jsi byl u nás v České republice. Jaké byly tvoje dojmy?

Máte opravdu hezké ženy, stejně jako na Slovensku :-)

A co třeba naše jídlo či pití?

Ó ano, máte opravdu levné pivo!:-)

Hehe :-) . Protože se náš rozhovor bohužel blíží ke konci, mohl bys našim čtenářům nechat nějaký vzkaz?

Doufám, že všichni budete nadále hrát badminton a že si ho užijete pořádně. Také se těším, až se s vámi uvidím v říjnu (plánovaný Mezinárodní turnaj v Hradci Králov - pozn. redakce). Také doufám, že budete hrát jako vaši nejlepší hráči Jana Havlová a Josef Rubáš :-) . Vždy, když budete chtít si zkusit badminton, ozvěte se Janě či Pepovi, oni vám určitě rádi pomůžou s tréninkem! :-)

Jespere, děkuji Ti moc za příjemný rozhovor s Tebou a hodně štěstí v osobním životě a badmintonové kariéře!

Také děkuji a ahoj! :-)